rumburk.farnost.cz

Kostel sv. Bartoloměje - Rumburk

Původně dřevěný kostel v Rumburku (snad zasvěcený Panně Marii) byl vystavěn před polovinou 13. století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Kostel je zasvěcen sv. Bartoloměji, který je patronem Rumburku. Apoštol a mučedník byl podle středověké tradice stažen z kůže a posléze ukřižován hlavou dolů. Poskytuje ochranu řezníkům, koželuhům, zpracovatelům kůže, ševcům, krejčím, obuvníkům, knihvazačům, pastevcům a štukatérům. Je patronem, např. Arménie, Frankfurtu nad Odrou i Plzně. Svátek svatého Bartoloměje se slaví 24. srpna.

Kostel byl několikrát ve své historii vážně poničen požáry (1515, 1624 a 1744). Zásadní přestavbu městského kostela uskutečnil v roce 1545 majitel rumburského panství Georg von Schleinitz. Dnešní podobu získal kostel v letech 1746-1755 při barokní přestavbě. Latinský nápis u výklenku na severní straně kostela, kde původně stávala socha sv. Bartoloměje (dnes umístěná v kostele), odkazuje na opravu kostela ze sbírek dobrodinců roku 1874. V roce 1894 se kostel stal chrámem děkanským.

Počátkem 20. století se plánovala monumentální přestavba kostela sv. Bartoloměje. Do vypsané architektonické soutěže se přihlásili místní projektanti (např. Josef Hampel, Alois Köber a Wilhelm Müller), jejichž návrhy se dochovaly v Muzeu v Rumburku. Přestavbu se pro nedostatek finančních prostředků nepodařilo uskutečnit. Kostel sv. Bartoloměje je jednolodní, obdélníkového půdorysu, s pětibokým presbytářem, hranolovitou věží a trojboce ukončenou kaplí. Zařízení kostela je převážně pseudorománské. Zacharias Rudolf zhotovil roku 1806 věžní hodiny věnované rumburskými firmami.

Roku 1701 objednal majitel panství Rumburk, kníže Anton Florian z Liechtensteinu u vlámského malíře Anthoni Schoonjanse (1655 Antverpy - 1726 Vídeň) za 6 000 zl. nový oltářní obraz s motivem umučení sv. Bartoloměje. Významný barokní malíř A. Schoonjans byl autorem oltářních obrazů, portrétů, kreseb a fresek. Ve Vídni se stal dvorním malířem císaře Leopolda I. Působil také v Kodani a Berlíně, kde byl jmenován dvorním malířem korunního prince Friedricha Wilhelma I. Freskami vyzdobil jeho zámek v Charlottenburgu.

Historie varhan v kostele sv. Bartoloměje sahá do 19. století. Dvoumanuálový nástroj se třiceti znějícími rejstříky z roku 1923 pochází od drážďanské firmy Julius Jahn u. Sohn. Historie varhan je staršího data. Varhany byly roku 1923 vestavěny do novorománské varhanní skříně s původními 1 650 píšťalami staršího nástroje z roku 1874. Tento varhanní nástroj mohl pocházet od pražské varhanářské dílny Karla Schiffnera nebo albrechtické dílny Josefa Predigera. Stav nástroje byl hodnocen jako havarijní. Varhany v letech 2009-2010 restaurovala dílna Petra Stehlíka z Hodonína.

V hlavní lodi kostela se každý rok staví betlém. Polychromované betlémové figury o výšce 80 cm pocházejí z roku 1911. Vyřezány byly v Grödnerově údolí v Jižních Tyrolech ředitelem tamní řezbářské školy Ferdinandem Demetzem.

Až do roku 1572, kdy byl založen nový hřbitov (nyní park Přátelství), se kolem kostela sv. Bartoloměje rozkládal hřbitov. Existenci nejstaršího městského hřbitova připomínají náhrobníky na východní straně kostela z let 1681, 1682 a 1685.

Obnovu kostela sv. Bartoloměje zahájila Římskokatolická farnost - děkanství Rumburk v polovině 90. let 20. století a od té doby za podpory Města Rumburk a dalších dárců stále pokračuje. Došlo k výměně krytiny na celé střeše a ošetření krovu (1998-2009), dále k obnově části fasád, obnově elektroinstalace (2005) a vybudování odvodnění části vnější strany zavlhčených zdí (2007). Je nutné dokončit odvodnění kostela, opravit fasádu a obnovit malby a omítky v interiéru. Harmonogram těchto prací se odvíjí od zahájení stavebních úprav Dobrovského náměstí, které plánuje provést Město Rumburk.

Kromě pravidelných bohoslužeb se v kostele sv. Bartoloměje konají koncerty vážné hudby a další akce (Svatomartinský lampiónový průvod, Živý betlém). Do kostela je možné v letních měsících nahlédnout přes mříž v hlavních dveřích každý všední den od 8.30 do 17.00 hod.

Klára Mágrová, 4. 2. 2011