rumburk.farnost.cz

Loreta (Loretánská Kaple) - Rumburk

Historie loretánské kaple Panny Marie

Loreta v Rumburku patří svou štukovou a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice. Architektonicky cenná vnější schrána loretánské kaple Panny Marie je kopií italského renesančního originálu. Předmětem úcty poutníků je Svatá chýše, dům Panny Marie v Nazaretu, v němž došlo ke Zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a žila Svatá rodina.

V Rumburku nechal Svatou chýši postavit kníže Anton Florian z Liechtensteina (1656-1721) v letech 1704-1707 podle projektu slavného architekta Johanna Lucase Hildebrandta z Vídně. Panství Rumburk a statek Schirgiswalde koupil v 25 letech. Z rumburského zámku učinil svou rezidenci a vydal řadu instrukcí k hospodářskému rozvoji panství. Jako diplomat působil ve službách tří habsburských císařů. Jako vyslanec císaře ve Vatikánu navštívil roku 1691 poutní místo ve městečku Loreto u Ancony. Osobní návštěva poutního místa se stala impulzem pro vybudování loretánské kaple Panny Marie na panství Rumburk. Kníže se sem rozhodl přenést sacrum posvátného místa.

Základní kámen rumburské loretánské kaple byl položen 9. 9. 1704 za účasti provinciála kapucínu pátera Nazaria, kvardiána rumburského kláštera pátera Aegidia, šluknovského děkana, místní honorace a hojného poctu věřících. Dozor nad stavbou byl svěřen hejtmanu rumburského panství Ferdinandu Ehrenfriedovi z Ehrentalu. Jako stavebního kamene bylo použito pískovce. Do tří let byla Svatá chýše o délce 13,5 m, šířce 9 m a výšce 11 m dokončena. Obřad vysvěcení loretánské kaple se uskutečnil 15. 9. 1707 a byl spojen s procesním přenesením sochy Černé Matky Boží Loretánské do Svaté chýše. Kromě mnoha tisíců věřících se slavnosti zúčastnilo šest děkanů, tři hudebně - pěvecké soubory. Vlastní svěcení provedl kapucínský oficiál páter Tobias Hübner.

Krypta

Pod loretánskou kaplí byla zbudována krypta, která měla původně sloužit pro ukládání ostatků členů knížecího rodu Liechtensteinů. Pravděpodobně jediný pohřeb, který v kryptě proběhl, se odehrál roku 1763, kdy zde byly uloženy ostatky loretánského kostelníka Antonína Bräuera (Preyera).

Právní uspořádání

Údržbu loretánského areálu komplikovalo složité právní uspořádání. Loreta byla 8. 6. 1704 ustanovena jako svobodná kaple na pozemku a ve výhradní správě kapucínů z přilehlého konventu sv. Vavřince, nezávislá na rumburském děkanovi. Právně byl tento stav ošetřen až nadační listinou Josefa Václava z Liechtensteinu z roku 1761. Došlo ke vzniku funkce loretánského kaplana a závazku příspěvku na jeho živobytí. Patrony (sponzory) loretánského areálu byli majitelé rumburského panství, knížata z  Liechtensteinu. Po pozemkové reformě z roku 1923 přešlo panství Rumburk pod československý stát. Patronační závazky nebyly dlouho vyřešeny, posléze je převzalo Ministerstvo zemědělství. Poslední zásadní stavební obnova loretánské kaple s ambity proběhla v letech 1894-1908. Po zrušení kapucínského kláštera v roce 1950 přešla Loreta do správy Římskokatolické farnosti - děkanství Rumburk.

Loreta ve 20. století

Rumburská Loreta s milostnou sochou Černé Matky Boží loretánské byla významným mariánským poutním místem pro oblast severních Čech a Lužice. Od roku 1950, po zrušení rumburského kapucínského kláštera, se zde nadále konaly mše sv., pro běžné návštěvníky byla přístupná jen příležitostně a trpěla dlouhodobou neúdržbou. Roku 1964 byla prohlášena za nemovitou kulturní památku. Od roku 2007 jsou památkově chráněny rovněž čtyři oltáře v ambitu. Loretánský areál byl veřejnosti zpřístupněn roku 1995. Roku 1996 zahájila Římskokatolická farnost - děkanství Rumburk jeho celkovou stavební obnovu. Probíhají zde náročné restaurátorské práce. Od roku 1999 na ně z Programu záchrany architektonického dědictví přispívá Ministerstvo kultury ČR a další dárci.

Výzdoba vnějších stěn

Podobně jako italská Santa Casa je rumburská Svatá chýše částečně obklopena vnitřní chodbou, na níž navazuje bohatě zdobený vnější plášť. Vnější výzdoba loretánské kaple byla dokončena roku 1709. Není známo autorství ani motivy původní štukové výzdoby Svaté chýše. Předpokládá se, že se zde opakovalo tradiční schéma - významné scény ze života Panny Marie a loretánská legenda. V následujících staletích štukové reliéfy opakovaně opravovali a nově vytvářeli umělci ze severních Čech (1770, 1801). Stávající reliéfy zhotovil v letech 1899-1908 akad. mal. Johann Aichinger z Liberce. Naposledy je v letech 1985-1989 restaurovali sochaři Jan Hendrych, Zdeněk Vahala a Jiří Laštovička.

Autorem dvou desítek pískovcových soch Sibyl a proroků je Johann Franz Bienert (*1660-?) ze saského Schirgiswalde. Od stejného autora pochází rovněž soubor 16 soch Ježíšova příbuzenstva, který byl do roku 1808 umístěn na střeše Svaté chýše. Devět dochovaných soch bylo posléze přemístěno na balustrádu před vstupní budovu Lorety. Bienertovy sochy, vytvořené mezi lety 1707-1709, převyšují kvalitou sochy všech dalších českých loretánských kaplí. Bienert působil jako dvorní sochař dánského krále v Rosenborgu, vytvořil sochařskou výzdobu kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí a hřbitovní kaple Kanitz-Kyau v Hainewalde. Oceňována je jeho plastická výzdoba kaple Narození Páně na zámku ve Valticích na jižní Moravě.

Popis výzdoby

Pohanské věštkyně Sibyly jako první předpovídaly ve svých věštbách události vztahující se k Panně Marii a příchodu Spasitele. Zřetelnější svědectví o příchodu Spasitele oznamovali lidem prostřednictvím Boží vůle proroci ve Starém zákoně.

  • Východní strana proti silnici: Sibyly Helespontská, Sibyla Frygická a Thébská, prorok Izaiáš, prorok Daniel a prorok Amos. Reliéfy: Narození Panny Marie a Zasnoubení Panny Marie sv. Josefu.
  • Severní strana proti vstupní budově: Sibyla Libyjská, Sibyla Delfská, prorok Jeremiáš a prorok Ezechiel. Reliéfy: Zvěstování Panně Marii o narození Spasitele, Navštívení Panny Marie a Zápis v Betlémě. Před stěnou stojí kamenný oltář sv. Josefa, na kterém původně stávala socha sv. Josefa.
  • Západní stěna proti kostelu sv. Vavřince: Sibyla Perská, Sibyla Kumánská a Sibyla Eritrejská, prorok Zachariáš, prorok (král) David a prorok Malachiáš. Reliéfy: Klanění tří králů a Klanění pastýřů.
  • Jižní strana proti Svatým schodům: Sibyla Sabínská, Sibyla Kumánská, prorok Mojžíš a prorok Balaam. Reliéfy: Úmrtí Panny Marie a Přenesení nazaretského domku anděly ze Svaté země do Dalmácie a do Loreta na Apeninském poloostrově.

Interiér Svaté chýše

Prostý a nepříliš zdobený vnitřní prostor loretánské kaple je záměrným protikladem nádhery vnější výzdoby. Kaple je rozdělena dřevěnou oltářní stěnou. Nástěnné malby zobrazují výjevy ze života Panny Marie. Fragmenty výzdoby připomínají legendu, podle které byl v jedné votivní svíci v italské Svaté chýši umístěn střelný prach. Ten po zapálení explodoval a stěny kaple poničil. Zázračně neporušena zůstala místa s motivem Panny Marie. Prostor byl původně prázdný, lavice byly dodány až roku 1793. Současný neautentický stav interiéru Svaté chýše ovlivnily restaurátorské práce z 80. let 20. století.

Největší lesk dodávala Svaté chýši v Rumburku církevní odpustková slavnost Porciunkule (2. srpna), kterou navštěvovali věřící z oblasti severních Čech a Horní Lužice. Až do let 1. světové války ji vyhledávali katoličtí Lužičtí Srbové. Slavnost Porciunkule, pouť k Panně Marii Andělské, která je tradiční svátkem řeholních řádů spjatých se sv. Františkem z Assisi, se v Rumburku pořádá dodnes.

Předmětem úcty poutníků je kromě vlastní Svaté chýše socha Černé Matky Boží Loretánské. Milostnou sochu obstaral po své návštěvě Loreta roku 1691 kníže Anton Florian z Liechtensteinu. Sochu požehnal roku 1694 papež Inocenc XII. a roku 1703 byla převezena do Rumburku. Úcta k Panně Marii byla spojena s řadou zázraků, které zaznamenala loretánská pamětní kniha. V roce 1727 je např. zachyceno uzdravení Barbary Janoschowské a roku 1737 ženy truhláře Zachariase Siebera. Do roku 1899 uvádí loretánská pamětní kniha třicet zázračných uzdravení.

Klára Mágrová, 4. 2. 2011